Tohle je blog 17-tileté moravačky co si říká Andulii a zbožňuje:

SPORT

Norské zprávy:P

20. března 2009 v 14:34 | andulii
Tady jsou norské sportovní zprávy z 7.3. a jako 1. je úžasný finiš v podání sdruženářů Moana a Koivutanty:) pak je tam trochu norských skokanů a tak.. a fotbal až na konci a to ještě s Chelsea:)

Sáblíková

3. ledna 2009 v 11:15 | andulii
heh jak může být tak dobrá dyť vlastně nemá na čem trénovat:D dyť ona se na pořádnou dráhu dostane až na závodech:D:D

zprávy ze sportu

13. prosince 2008 v 20:49 | andulii
  • V dnešním běžeckém závodě vyhrála finka Kuitunenová, 2. byla krajanka Sarrinenová a 3. norka Bjoergonová...dobře skandinávie.
  • V mužském závodě vyhrál Olsson - švéd:D:D no a náš Lukáš Bauer byl někde kolem 20. místa tuším a vedoucí muž Peter Northug to trochenc nevytunil a byl někde upe dole...
  • Dneska se na mistrovství světa ve florbale popral náš tým s výběrem Finska, kterému podlehl 2:4 zítra se pro to utkáme z švédy nebo pravděpodobněji se švýcary a bronzově medaile:)

úspěch šárky záhrobské

2. prosince 2008 v 20:28 | andulii
"Světový pohár na pokraji regulérnosti," psal o slalomu žen v Aspenu rakouský deník Kurier. "Chaos-slalom," uvedl německý server sport1.de. Vichr, jehož síla se blížila orkánu, přerušoval závod, odvál transparenty v cíli. Po trati pobíhal zmatený pes. Stávkovala časomíra. Rakouská lyžařka Nicole Hospová prohlásila: "Tady jste museli prokázat umění improvizace." Šárka Záhrobská na stupních vítězů po vítězství v závodě SP v Aspenufoto: EMC Šárka Záhrobská na stupních vítězů po vítězství v závodě SP v Aspenu Snad je příznačné, že právě v těchto podmínkách triumfovala Šárka Záhrobská. Protože pro její kariéru je improvizace příznačným jevem. Až příliš často sváděla nerovný boj s lyžařskými velmocemi. A přece dokáže vítězit. "Život Šárku naučil," říká její matka Jiřina. "Odmalička byla zvyklá poradit si se spoustou věcí sama. S těžkými podmínkami má zkušenosti." Kdysi mladičkou Češku ochotně přibíraly k tréninkům i sjezdařské mocnosti. Teď je pro ně konkurencí a hrozbou. Tou, která je obírá o tituly. Švýcaři či Rakušané se už se Záhrobskými nemíní dělit o své tréninkové tratě. Jejich šéfové jsou odtažití, uzavření. "Mluvil jsem s otcem Slovenky Zuzulové a ti mají podobné problémy jako my," upozorňuje otec a kouč Petr Záhrobský. Ještě se dovedou domluvit na společném tréninku s Finy, Švédy či s Italy. Ale dokdy? Sami proti zdi i proti celému světu, taková byla a je jejich cesta. Už když Záhrobská roku 2002 v poháru debutovala, její otec si postěžoval: "Svaz nepokryje naše náklady ani z desetiny. Znevažují mé metody a ještě mi klidně napaří pokutu 20 tisíc korun, když místo juniorského mistrovství republiky vyrazíme na kvalitnější závody." Válka s funkcionáři jim zůstala dodnes. Záhrobští jsou sví a nekompromisní, proto narážejí. Sami za sebe vypověděli smlouvu italské firmě Vist, která české reprezentaci dodává kombinézy, protože od ní nedostávali přislíbené peníze. Po návratu ze zámoří má tento jejich "prohřešek" řešit disciplinární komise svazu. "Pan Sobotka (prezident svazu) si tím pod sebou podřezává větev," reagoval Záhrobský. "Pro lidi na svazu je patrně normální, že Vist neplatí, jen to trpně přijímají. Já ne." Nevěř nikomu, jen sám sobě. Dávné heslo krále Heroda platí na svazích i pro Petra Záhrobského. U firmy Head, od které dostává lyže, teď patří Záhrobská do skupiny Top Four. Ona, Švédka Pärsonová, Němka Rieschová a Rakušanka Görglová jsou tu prominentkami, které mají k dispozici lyže i servismany dle libosti. Přesto Záhrobský ujišťuje: "Lyže budu Šárce dál dělat sám." Rovněž nabídky předních marketingových agentur odmítl. O finančních tocích své dcery chce mít absolutní přehled. Záhrobská je malým českým ostrůvkem v obrovském slalomářském moři, jakýmsi Davidem stojícím proti mohutným "armádám" lyžařských Goliášů. Ale taková role jí nevadí. Naopak, snad se jí i zamlouvá. "Spoustě mých vrstevníků by asi chybělo, že nemohou posedět s kamarády nebo zajít na večírek," říká. "Ale já jsem se k tomu nikdy nepřikláněla. Jsem ráda sama." Trenérovo kouzlo? Lyže pod peřinou Zrovna vracel auto do půjčovny a řešil malý rébus. "Šárka dostala třílitrovou flašku šampusu a nemůžu ji dát do letadla. Poraďte, komu ji mám dát?" ptal se Petr Záhrobský do telefonu. "Možná ji vrazím někomu na letišti." V rodinném klanu Záhrobských má mnoho funkcí. Je zastřešující osobou, ale třeba taky servismanem, nad lyžemi dokáže koumat hodiny. Obával se, že nový, širší typ lyží dceři nebude vyhovovat. Tak upravil vázání, výšku bot. Vyšlo to. "Chodím spát s lyžemi, vstávám s nimi. Dávám si je pod postel a zahřívám je, aby pěkně jezdily. Překrývám je peřinou," líčí se smíchem. Taky je hlavou klanu střežící jeho pokladnici. Tipnete si, kolik stál jeden trénink Záhrobské před startem v Aspenu? Víc než sedm tisíc korun. "Pronájem sjezdovky na dvě a půl hodiny stojí tři sta dolarů, a to ji Šárka sjela šestkrát. Museli jsme dát šedesát dolarů za skipasy. Je to nepředstavitelně ekonomicky náročné. A jdete přitom do rizika, jestli vám takový výsledek vyjde," říká Záhrobský. V Aspenu jeho dceři vyšel, poprvé v kariéře. Když Záhrobská stála na startu druhého kola slalomu jako poslední ze všech, tedy jako žena ve vedení, trenér o ní nepochyboval: "Byl jsem přesvědčený, že když zvládne první část sjezdovky, která byla velice tvrdá a ledová, dojede do půlky a bude mít pořád náskok, spodek pak dojede bez problémů. Mám z toho radost." Nehýří slovy o nadšení, zadostiučinění, takový není. "To víte, že mě to zahřeje u srdce. Ale výpadky budou a Šárka zase nebude bodovat. Každý závod je jiný a závodník se rozhoduje v setině vteřiny. Tady v Aspenu se Šárka rozhodovala na sto procent správně." Dceru považuje za naprostého profíka, naštve se na ni jen, když v tréninku opakuje chyby. Už dávno předvídal, že jednou vyhrají závod Světového poháru. A co dál? Je čas na malý glóbus pro nejlepší slalomářku? "Na něj myslíme delší dobu, ale je otázka, kdy se nám podaří." zdroj: sport.idnes.cz dobře ona!! myslím že se máme ještě na co těšit...třeba za rok bve Vancouveru??? :)

další rozhovor s hrdinou dnešní doby Matthiasem Lazingerem

11. listopadu 2008 v 18:12 | andulii
Loni rozebíral trať obřího slalomu v Söldenu kvůli sobě. Dojel tu desátý. Tentokrát ji zkoumal kvůli divákům stanice ORF. Matthias Lanzinger, jenž na jaře po hrůzostrašném pádu přišel o nohu, zůstává u sjezdařského "cirkusu" dál. I jako televizní analytik.
UŽ ZASE HRAJU FOTBAL. Rakouský lyžař Matthias Lanzinger po březnovém těžkém zranění cvičí s míčem v rehabilitačním centru v Bad Haeringu
UŽ ZASE HRAJU FOTBAL. Rakouský lyžař Matthias Lanzinger po březnovém těžkém zranění cvičí s míčem v rehabilitačním centru v Bad Haeringu
"Mám velkou motivaci, je to nový formát pořadu, na který se člověk musí hodně připravovat. A zprávy ze zákulisí mě vždy zajímaly," citoval Lanzingera list Standard. "Na rozdíl od týmových kolegů už nemusím vstávat tak nekřesťansky brzy."
Také dálkově studuje sportovní management, pro jednoho výrobce lyží bude pracovat v marketingovém týmu. "Můžu tak spojit práci a studium."
Lanzingerovi se život změnil 2. března po děsivém pádu při Super G v norském Kvitfjellu. Utrpěl otevřenou zlomeninu, poškozené cévy nezásobovaly jeho lýtko krví, a tak lékaři museli později spodní část levé končetiny amputovat.
Lanzinger kvůli tomu nyní chce žalovat Mezinárodní lyžařskou federaci o stovky tisíc eur. Jeho přeprava do nemocnice trvala totiž pět hodin, chybělo správné lékařské zajištění a podle expertizy nezvolili doktoři správný postup při záchraně nohy.
"Byl to den jako každý jiný, těšil jsem se na závody, byl jsem dobře připravený," vzpomínal Lanzinger pro Kurier. Není však zahořklý. "Všechno bych udělal stejně, stát se to mělo."

Osmadvacetiletý lyžař nepadl do černé díry depresí. "Musel jsem se postavit na nohy, začít se pohybovat, řešil jsem stavbu domu a teď je přede mnou škola. Pak bych chtěl být fit a uvidíme, jestli budu moct dělat výkonnostní sport. Dal jsem si hned nové cíle a úkoly."
Už zase jezdí na oblíbené motorce, jež je pro něj adrenalinovou náhradou za lyžování. V létě se byl na pozvání jedné protetické firmy podívat na paralympiádě v Pekingu.
V zimě by se rád znovu postavil na lyže. "Ale na to musím mít nejprve udělanou správnou protézu."
V létě měl plno návštěv, kamarádi mu pomáhali se stavbou domu, do něhož by se chtěl s přítelkyní Evou nastěhovat ještě před Vánoci. "Život šel dál, nechtěl jsem, aby mě někdo litoval. Pomohlo, že jsem neznal jen sport. Pocházím z běžných podmínek, táta byl zedník, já v létě taky pracoval. Vždycky jsem byl Matthias, ne ten lyžař."
Bez sportovní zkušenosti by se však s realitou nejspíš sžíval hůř. "Sport mi víc dal, než vzal. Buduje charakter. Sport je škola života ve zhuštěné formě. Díky tomu jsem se přes všechno přenesl o osmdesát procent rychleji."


Hrdina součastnosti Matthias Lanzinger

3. dubna 2008 v 20:28 | andulii
Rakouský sjezdař Matthias Lanzinger, kterému byla po pádu v závodu Světového poháru amputována levá noha, se znovu učí chodit. Sedmadvacetiletý lyžař si během svého léčení v rakouských lázních Bad Häring vyzkoušel poprvé chůzi s protézou. "Dávám tomu sto procent," prohlásil lyžař.
Matthias Lanzinger
S protézou trénuje šest hodin denně a věří, že se brzy zapojí do normálního života. Matthias Lanzinger, jemuž před měsícem v závodu SP v Norsku musela být po těžkém pádu amputována noha, zkouší znovu chodit.
"Všichni jsou tu velmi přátelští a snaživí. Terapeuti a lékaři dělají vše na sto procent a těch sto procent tomu dávám i já," prohlásil lyžař na internetových stránkách svého fanklubu. "Nečekal jsem, že budu tak brzy zase stát na nohou."
Sedmadvacetiletý sjezdař rehabilituje na rakouské klinice Bad Häring. Lékaři ho tam dávají za vzor všem pacientům. "Děkuji. Ale já jim musím chválu oplatit. A znovu děkuji klinice v Oslu, jak se o mě postarala. Ale hodně důležitá je pro mě podpora přátel a přítelkyně Evy," prohlásil.
Lanzingerovi se osudná těžká nehoda stala 2. března. V superobřím slalomu SP v norském Kvitfjellu narazil na předposledním skoku do branky a bezvládně doletěl do ochranné sítě. Poté, co lékaři nedokázali zajistit v jeho levé noze dostatečnou cirkulaci krve, musela mu být končetina amputována.
Po čtyřech dnech v nemocnici v Oslu byl převezen do Salcburku a nyní absolvuje lázeňskou péči. A snáší ji dobře. Dokonce už ví, čemu by se chtěl v budoucnosti věnovat. "Trenéřině. Ale pokud budu trénovat, tak mládež. Myslím, že tohle bych dokázal dělat dobře."
Ale dovede si představit i další možnosti. "Mám maturitu a rád bych pracoval například v oboru zabývajícím se komunikací. Studoval bych v Salcburku, kde už šest let bydlím a kde si s přítelkyní Evou stavíme dům."
Lanzinger rovněž doufá, že brzy opět usedne také za volant auta. "Měl bych dostat audi s upraveným řízením," usmál se.
Kliniku pak chce definitivně opustit do červnového startu evropského fotbalového šampionátu. "Za vítěze tipuji Španělsko nebo Itálii. Ale Němci budou také hodně silní," zapřemýšlel.
A co domácí Rakušané? "Pokud dokážou zabojovat a udržet vysoké tempo až do konce zápasu, pak myslím, že by mohli ze skupiny postoupit," uzavřel.
Tak tohle je pro mě hrdina...jak se s tím dokázal srovnat a že nechce sport hodit za hlavu..hodně štěstí při rehabilitaci :)
 
 

Reklama